UPDATE TIME
Tak jo, takový rychle opakovací příspěvek, než se zas pokusím zajet do pravidelného režimu.
Zároveň bych ráda řekla, kde jsem byla, jak jsem se měla a co můžete čekat. Takže tenhle příspěvek bude klasicky takový rychlo - informační, abyste se dozvěděli co nejvíce!
First thing first
Proč jsem byla posledních pár týdnů úplně neaktivní?
No, tak začalo to dětským příměstským táborem, kde jsem dělala celý týden praktikantku.
Bylo to vstávání ve 4, celý den s dětmi (což se nezdá ale je to fakt náročný!) doma jsem pak lehla a spala. Vidina toho, že po večerech sestříhám video i podcast se rozplynula hned v pondělí, kdy jsem okamžitě padla.
No, v sobotu jsem byla celý den ve fitku (práce<3) a v neděli už jsme s mamkou odjížděly na náš třídenní girls trip do Jizerek, který byl nepopsatelně nádherný.
Klid v srdci a příroda na dlani. Balzám pro duši.
Chodily jsme, četly jsme, jógovaly jsme a jedly jsme. Skvělé jídlo. Prostě jsme byly.
O tom, jak jsem díky tomuhle výletu začala vnímat jídlo jako nezbytnou součást života a o tom, jak jsem našla aspoň špetku respektu vůči mému tělu se rozepíšu (nebo spíš rozmluvím v podcastu) někdy příště.
Ale páni, tohle byla snad nejlepší dovča mého života a hlavně #muchneeded
Vrátily jsme se, já nějak doháněla své resty a primárně se snažila zůstat v horském zenu, každopádně ale ruch města nevím jestli zvítězil ale minimálně nabral obrátek a já tedy po celodenní sobotní brigádě na festivalu odpadla.
V neděli jsem měla jít do fotka a celý další týden jsem měla opět vypomáhat na příměstském táboře, tentokrát jógovém, ale tělo mi dalo najevo že stále ještě není v pohodě a že takhle uspěchaně tedy ne.
Takže týden, který jsem trávila u babičky, protože mamka byla pryč a musím mít u jídla dozor, jsem nejprve strávila s teplotou pak střevní virózou a nakonec mě poslali do nemocnice, kvůli dehydrtaci. prostě krása.
Lehce podezřívám mangovou smoothie bowl z kavárny, že se na mích střevních obtížích podepsala (protože ovoce je v tomhle hrozně chatrné - musí se opravdu pořádně umýt a když máte problém s trávením tak prostě zafunguje cokoliv) ale stalo se a jako každá nepříjemnost mi to ukázalo zase nějaké nové poznatky o mně.
Třeba jsem zjistila rozdíl, mezi hospitalizací na dětským v únoru s anorexií a teď.
V únoru jsem totiž opravdu nežila, jen přežívala a proto mi vlastně ani tolik nevadilo, být tam zavřená.
Tyhle tři dny co jsem tam strávila byly ale úplně jiné. Měla jsem pocit že mi utíká celý svět. A teď nemyslím lidi, ale myslím právě ty momenty. Ranní jóga, procházka s Džesí, vůně čerstvě namleté kávy naber nahrávání podcastu.
Konečně jsem zjistila jaký je vlastně můj život. jůva.
Než dnešní příspěvek ukončím, ještě bych tu ráda zmínila jednu věc, kterou už jsme spolu řešily na instagramu.
Zajímalo mě, proč mě sledujete. Ptala jsem se (asi jak jste pochopili) z důvodu, že já nejsem anorexie. Nechci, aby se celý můj život točil kolem anorexie a nechci ani, aby to byla jediná věc kterou z mého života sdílíte.
Zároveň ale přišel strach, že přijdu o vás všechny, protože páni, už je vás tu přes tisíc, to je ohromné číslo!
No a tak jsem se ptala vás, co si o tom Vy myslíte.
A jaké byli převážně odpovědi? I přesto že více jak třicet lidí mě sleduje hlavně kvůli ppp, mnoho z vás by rádo vidělo i něco jiného než jen jídlo. A to mi udělalo obrovskou radost. Že vás nezajímá jenom co jím nebo jak moc řeším to, jak vypadám.
Protože co si bude, to jsou jenom povrchní starosti.
Děkuju že jste to dočetli až sem, mám vás moc moc ráda a kdykoliv se nebojte mi napsat!
xxx
Johanna
Komentáře
Okomentovat