Vracím se domů

 

Vracím se domů 

A co to „domů“ vlastně znamená?

Tehdy, když jsem byla na intru a necítila jsem se dobře, jsem to sváděla na to, že tam nemám svobodu. Že mi někdo říká, co mám a nemám dělat, že semnou jednají jak s věcí. 

 

Pak jsem byla na jiném, hezčím, intru ale stále jsem se necítila dobře. 

 

A dalším krokem tedy byl byt. V srpnu jsem se přestěhovala do bytu. Do krásnýho bytu, s parketami, skvělejma kamarádkama a moc hezkou kuchyní. 

 

Dneska je 7. listopadu a já včera přidala na Instagram příspěvek o tom, že za sebe hledám náhradu. 

 

Stěhuju se zpátky domů. 

 

Ani bych nečekala, že to budu psát takhle brzo. 

 

A proč tedy?

 

Možná pro mě mohl být ten redflag že se cítím všude sama. Že jsem ráda v teple domova (a domov není místo, ale lidé) že je mi smutno, když musím odjet z domova, že nechci jezdit do prahy a že pak nechodím do školy, jen abych nemusela na byt. 

 

Stále jsem si ale říkala že si zvyknu, že to bude lepší, zároveň ale jsem si neměla, jak zvyknout, když jsem na tom bytě nebyla. 

A pak tu byly ty neustálé výčitky z toho, že se byt platí a já tam nejsem. 

 

Co to tedy rozhodlo? 

 

Že mám svého Jendu asi už dávno víte. Můžeme spolu řešit cokoliv a nikdy si nepřijdu špatně. 

Když jsem mu vyprávěla, jak se cítím a že vlastně nevím co s tím, shodli jsme se, po delší konverzaci, že bude lepší, když byt nechám jít. Jsou to totiž zbytečné peníze. 

 

Zároveň jsme došli k tomu, že to, co mi právě v Praze chybí je blízkost. 

Nepotřebuju přesného člověka k tomu, abych byla spokojená, ale potřebuju mu být nablízku. 

Zřejmě to souvisí s nějakými traumaty, která jsem zažila, ale je to součást mě a já momentálně nejsem schopná jít proti tomu. 

 

Překvapilo mě to Myšlenka, že asi nejsem tak moc healed jak jsem si myslela byla celkem prozření, ale přijala jsem to.

 

Prostě mi stačí vědět, že ti moji lidé jsou kolem. 

A když se dívám do minulosti, vidím ty rysy už z dob dlouho zpátky, akorát mi nedocházelo, že to není normální. 

 

A tak je pokoj k pronájmu a já mám věc co řešit. 

Jen jsem vám to chtěla říct – pokud teď něco řešíte, nebojte se, nejste v tom sami. 

 

A to vracím se domů, to je vlastně takový návrat k sama sobě. Protože já jsem svůj domov a já se těmahle triggerama dostávám k sobě.

 

Moc na vás myslím, 

- Johannka