Už jsem sick enough?

 Jsi. 

Protože zdravý člověk nechce být nemocný. 

Being sick enough je téma se kterým jsem bojovala sakra dlouho. Nikdy jsem si nepřišla dost nemocná na to se uzdravit, ani když mi hrozili sondou, ani když jsem byla na psychiatrii, ani když jsem byla na dětskym, nikdy.

A to jsem si říkala že až zhubnu na xx kilo, pak se mi to v hlavě přepne a budu se chtít uzdravit. jj i wish. 

Víte, pro anorexii nikdy nebudete sick enough. Nikdy. 

A nejhorší na tom podle mě je, že to všichni víme. Tohle najdete napsaný všude a dochází vám (nám) to, ale i přesto do toho chceme spadnout. I přesto se chceme dostat na dno a i přesto tajně doufáme že nám to v tý hlavě pak opravdu přepne a neumřem.

No, pravdou je že neumřem díky doktorům. Díky doktorům, které nesnášíme. 

Já říkám (ze své zkušenosti) že nemusíte být na váze ohrožující života abyste umřeli. 

Totiž, když se pak začnete uzdravovat a přibírat, a ta nemoc asi přijde oslabená a pokusí se vás zabít tak jako tak. 

Třeba extrémníma výčitkami, které můžou vést k sebepoškozování a tak dále, myslím, že to už pak všichni známe. 

A jak tomu předejít? No tak primárně si uvědomit - mám problém.

Chci umřít? 

Protože jestli ne, jediná cesta jak s tím něco udělat je začít teď.  Na nic nečekat (a primárně hlavně na pocit sick enough protože ten nikdy nepřijde.) A je to i z toho důvodu, že většinou je náš mozek nevyživenej a to ani nemusíte mít podváhu. 

Projevuje se to i třeba mentálním hladem (neustálé myšlenky na jídlo atd.) 

A upřímně? Jo, ze začátku budou ty recovery kroky sakra bolet. Možná budete brečet, nesnášet se a chtít se zabít, důležité je si uvědomit že je to pořád ta nemoc ve vás. Že všechny ty špatné myšlenky jsou jen další pokus o to jak vás zabít. 

Mně opravdu hodně pomohlo rozdělovat ten svůj mozek - na tu zdravou a nemocnou část. Snažit se hledat důkazy, jestli jsou ty "anorektické" myšlenky pravdivé a které  činů to odkazují. 

Jsem špatná že jsem tohle snědla - a co dokazuje že jsem špatná? To že jsem se najedla? Takže všichni lidé co tohle jedí jsou špatní? A tak dále a tak dále. Ta nemoc nejste vy, kdo jste bez té nemoci?

Nikdy se nebudeš cítit sick enough, ale jsi sick enough. A proč si vlastně tak moc přeješ být sick enough? Protože si myslíš že se budeš sama sobě víc líbit?

Možná jo, chvíli, ale zklamu tě. Je to opět "jenom" práce s hlavou. Čekáš na nějakou váhu, dospěješ k ní a až v ten moment se rozhodneš "tak, teď se líbím sama sobě." Takže překvapení, opět je to zase jenom o tobě a o tvém postoji k sobě samé. 

Rozhodnout se mít se ráda můžeš na jakékoliv váze, stejně tak jako rozhodnout se zbavit se poruchay příjmu potravy. 

A žádný čas není vhodnější než teď.

A poslední věc, stejně tu váhu zase budeš nucena nabrat. Protože ta váha je život, je to chození do škola, uklízení pokoje, sledování východu i západu slunce nebo koukání na seriály. Nikdo tě nenechá přežívat do nekonečna, protože nikoho nebude bavit starat se o tebe jako o malé dítě do konce tvého života.

Jediná věc je, že čím delší čas v té nemoci strávíš, tím dělší bude uzdravování z ní. A nemyslím fyzicky (váha, změna těla) to netrvá tak dlouho, ale myslím psychicky - myšlenky, manipulace s jídlem, strach z jídla, protože je to mentální nemoc. 

A upřímně být na zdravý váze a bojovat s myšlenkami okolo jídla je sakra složitý proto je nejlepší nechtít se potopit až do tak strašný hloubky, protože o to ztraceněji se pak budete cítit.

Doufám, že jste si z dnešního postu třeba něco vzali, budu moc moc ráda když mi do komentáře nebo na instagram napíšete co si o tom myslíte!

Mějte se krásně, mám vás ráda

xxx

Johanna