Jak teď vnímám jídlo?

 Máš ještě někdy výčitky z jídla? A jak ses jich zbavila?

A bojíš se ještě nějakého jídla?

A jak to děláš, že jsi schopná sníst knedlíky?

Jíš ráda?

Chutná ti to?

Otázky, které dostávám dnes a denně a mimo jiné na ně sama dost často myslím.

Dlouhou dobu mi přišlo, že se výčitek z jídla prostě nikdy nezbavím. Že už nikdy nebudu jíst s láskou a že jediná cesta jak se jich zbavit je prostě nežít.

Je to asi tak moc šílený jak to zní, pokud jste si nikdy žádnou ppp neprošli, pokusím se to k něčemu přirovnat. 

Můžete si to představit jako klasické výčitky svědomí, akorát mnohem silnější. Třeba jste slíbili někomu že se s ním uvidíte, ale pak zaspíte a on na dané místo přijede, čeká a vy nedorazíte. Ten pocit co pak přijde sice netrvá tak dlouho, za to je ale intenzivní a snažíte se to tomu člověku nějak nahradit.

No a stejné je to i s touhle nemocí. Hlavu máte rozdělenou na zdravou a nemocnou část, ta zdravá se nají a pak dostane mnohem větší sílu ta nemocná. Začne do vás hučet že jste špatný člověk, je to strašně silný a vy máte pocit že to té nemoci musíte nějak vynahradit (kompenzovat) - hladověním, cvičení, sebepoškozováním. Když ty výčitky neposlechneme, budou tam a budou nás určitou chvíli trápit, ale po chvíli odejdou. A pak zas přijdou jiný.

Takhle se to musí opakovat - neposlouchat je - do doby, než nezmizí úplně.

A jde to! Říkám to z vlastní zkušenosti!

Já totiž výčitky z jídla už v podstatě nemám. 

Ze začátku bylo nekompenzovat šíleně těžký a nesnášela jsem se. Chvíli jsem měla chuť se sebepoškozovat protože jsem měla výčitky NEJEN z jídla, ale i z  toho že jsem to jídlo nevykompenzovala. Čím déle jsem si ale opakovala různé opaky k těm nemocným myšlenkám, tím víc mizely.

Ta výčitka je vlastně automatická myšlenka, která tam prostě naskočí. A vy jí můžete buď poslechnout a nechat se stáhnout, cítit se jako ten nejhorší člověk na světě a prostě se stát otrokem, nebo zuby nehty bojovat i s vědomím, že. to prostě bude bolet.

Příšera se vzpouzí nejvíc, když umírá.

Na konci tohohle postu vám dám jednoduché cvičení na to, jak přepisovat automatické negativní myšlenky na ty pozitivní. 

Nutno podotknout, že ne vždycky se ty výčitky prostě zahnat dají. Teď o víkendu jsem měla od rána šílený úzkosti, myšlenky že dělám jen problémy a potíže, že nejsem plnohodnotný člověk a že jsem ošklivá a v ničem nejsem dobrá. Nechuť do života. V tu chvíli jsem nevěděla co se sebou, na tohle cvičení jsem se NEvzpomněla, bylo mi fakt na nic a tak pomohl prášek. A i to je v pohodě!

Ale teď ještě zodpovím jednu další otázku - Mám ještě fear foods?

Mám! A je jich sakra hodně! 

Ale to, že vím jak pracovat s výčitkami, mi pomáhá je překonávat. 

Velký problém mi třeba pořád děla jít do obchodu a něco si koupit. Cítím se pak strašně overwhelmed a tak to prostě nedělám.

Ale když je přede mě postaveno jídlo, které prostě sníst MUSÍM (jakože to je jakékoliv jídlo co mi mamka nandá) tak vím že je to povinnost a prostě to udělám.

Samozřejmě jsou stále jídla na která si netroufnu (smažák a tak hahah ups) ale vím že i to časem bude muset přijít, pro ten svobodný život.

Jestli jím ráda mi přijde vlastně strašně milá otázka, protože já jídlo od malička milovala a tím větší ironie to je, že ppp potkala zrovna mě, ale ono si to opravdu nevybírá. 

Takže jo, já se na jídlo vlastně těším, protože si k němu chci opravdu vytvořit pozitivní vztah, jelikož breku už bylo dost. Věřím, že když se na něco těším a už dopředu o tom smýšlím pozitivně, bude to pak opravdu pozitivnější.

Říct o jídle že mi chutná nebo ne je něco, co jsme v Liberci s holkami řešily. V hlavě se nám vytvořila automatická myšlenka, že za jídlo bychom se měly stydět a proto se pak bojíme říct že je nic dobré.

S tím jsem taky bojovala, hodně bojuju i s mluvením o svých potřebách - jak se cítím a co chci nebo nechci dělat, takže se v tělech momentech, když se někdo zeptá ’chutná ti to?’ snažím napojit na vnitřní dítě, na tu malou Johanku a zeptat se jí, jak by zareagovala ona. Řekla by prostě to co si myslí! Takže to praktikuju<3

Tohle téma mi přijde neskutečně zajímavé a tak, kdybyste měli jakékoliv otázky, nebo cokoliv co dodat, budu moc ráda když to semnou budete sdílet.

Buď tady v komentářích, nebo třeba na instagram, klidně do soukromých zpráv!

Mějte se krásně a dávejte na sebe pozor! Mám vás ráda,

xxx Johanna

JAK SE ZBAVIT AUTOMATICKÉ MYŠLENKY?

1) co je ta automatická myšlenka která mi naskočila

-> jsem tlustá, jsem nechutná

2) na kolik procent tomu věřím?

-> 80% - 90%

3) jaké to doprovázejí emoce?

-> smutek, vztek, zklamání

4) od 0 do 10 jak silné jsou ty emoce?

-> 10

5) proč mi tahle myšlenka vyjela?

-> snědla jsem toho víc než jsem sníst musela

6) co je na tom pozitivního? jaké jsou k tomu opaky?

-> moc mi to chutnalo, budu moct znovu žít, mamka měla radost, mám víc energie, poslechla jsem svoje tělo

Tak, to je jedno cvičení, je fajn si tyhle otázky sepsat a ve chvíli kdy TA myšlenka přijde tohle vytáhnout a odpovědět (já vám dala příkladné odpovědi, samozřejmě to musíte udělat podle sebe!)

fakt jsem od mala milovala jídlo, nekecám