how have I been lately?

 Ahoj všichni!

NOVÝ BLOG POST taky tomu nemůžu uvěřit haha. 

Pravděpodobně jste na tenhle post dorazil z instagram a tak asi nemusím nijak dlouze vysvětlovat co se se mnou posledních pár měsíců dělo, každopádně než začnu pravidelně přidávat blog posty ale i jiný content chci objasnit kde jsem byla, jak na to jsem a co do budoucna plánuju!

Takže, tenhle post bude extra krátkej, ale plnej všemožných informací!

Momentálně jsem hospitalizovaná v Liberci, na psychiatrii s anorexií. Doufala jsem že se tomu vyhnu, opak je pravdou, na druhou stranu ale musím říct, že mi to i spoustu dalo. Moje hospitalizace se naštěstí pomalu ALE JISTĚ blíží ke konci. Už nejsem moc daleko od cílový a mentálně jsem na tom taky ok! Jezdím na víkend domů na propustky, zatím se mi všechny povedly - přibrala jsem. 

Do nemocnice jsem nastoupila 25. dubna a vlastně od té doby dělám všechno proto, abych se té nemoci jednou pro vždy zbavila. 

Nemyslím si ale, že se anorexie nebo jiné poruchy příjmu potravy nedá zbavit bez psychiatrie, spíš naopak. Myslím, že ani jedné z holek které jsem tam potkala psychiatrie moc nepomohla. Terapií je tam málo, takže ano, opravdu jde primárně o vyživení, které ale je stejně důležité., protože bez živin mozek fungovat nebude (tím pádem bez živin nebudou fungovat ani terapie) a myslím že sami dobře víte, jak obtížné je doma jíst. 

Psychiatrie může být odstrašující zkušenost, můžete si říct že už se tam nikdy nechcete vrátit a udělat pro to všechno, ale zároveň to není TAK strašné, takže pokud nenajdete nějaký pevný motiv sami v sobě, tak vám to asi nepomůže. 

Takže jestli se mě někdo ptá jestli je psychiatrie to sáhnutí si na dno od kterého se odrazit, za mě ne. To dno totiž asi nepřijde nikdy. Anorexie, jakožto forma sebepoškozování, je zrádná v tom, že čím hůř na tom jste, tím víc to uzdravování oddalujete a posouváte. A ještě kousek zhubnu a ještě týden a tak dále a tak dále, než neumřete a nebo se rozhodnete z těch sraček vyhrabat. Je to jak s domácím násilím, poprvé je to on mi dal facku, podruhé je to kopání a řeknete si že ta facka přece jen není tak hrozná (it ends with us stand right here)

Takže za mě psychiatrie nerovná se okamžité přepnutí v mozku. Zvlášť pokud zrovna narazíte na lidi kteří se vyléčit nechtějí, pak je dost velká pravděpodobnost že vás spíš stáhnout. 

Každopádně já na sobě hodně pracovala a samozřejmě přijdou breakdown kdy si přijdu jak nejhorší člověk na světě a kdy mi přijde že vyhublost je jediná věc která na mě bývala krásná, ale je to bullshit a musíte s tím pracovat. Protože pokud do toho nedáte 100% svých sil, jste v tom znovu. 

Já jsem momentálně ve fázi, kdy mám pořád z dost jídel strach, ale snažím se ho překonávat a s výčitkami jsem se naučila pracovat, takže už téměř nejsou. JEJ! Větší problém mi dělají ta absurdní pravidla, jako třeba zákaz ochutnávání při vaření a tak dále a tak dále.

Rozhodně se o tom jednou rozpovídám víc, ale opravdu moc moc doporučuju najít si terapeutku!!

CBT (cognitive behavioral therapy) je cesta kterou jsem se vydala já a za mě to bylo nejlepší rozhodnutí!

Takže tedy - dneska (psáno v neděli) se vracím do Liberce a pevně věřím v to, že tenhle týden je můj poslední tam!

A do budoucna? Mám naplánovaný content na instagram, blogu, YouTube i podcastu a strašně se těším jak budu vytvářet! Kreativní duše se ve mně nezapře hahah 

Tady máte jak jsem si to rozvrhla a na co se můžete těšit! (neslibuju 100% ale doufáááám!)

pondělí YouTube video

úterý insta post ze života

středa blog post

čtvrtek tiktok - reels

pátek insta post nějaká hlubší myšlenka, seberozvoj

sobota podcast

neděle opět insta myšlenka

Doufám že to půjde a že budete spokojen!

Mějte se krásně, dejte mi vědě
t co vy na to a bojujte, ať už zápasíte s čímkoliv<33

xxx

Johanna