Můj rok 2021

 Spoustu lidí mluvilo o roku 2021 jako jejich nejlepším roku. Spoustu lidí o něm mluvilo jako o tom nejhorším.

Já sama za sebe musím říct, že byl hodně, hodně náročný.

Byl plný pádů i vzestupů, plný overthinkování ale zároveň strašného zmatení.

Snažila jsem se tak moc najít sama sebe, až jsem úplně potlačila to, kdo doopravdy jsem a jaké jsou MÉ sny a cíle.

Abych ale nebyla jen negativní, rok 2021 byl pro mě zároveň jedním z nejlepších roků.

Strávila jsem čas hledáním sama sebe, což i přesto že se nepodařilo (teď už vím že je to nemožné, celý náš život je cesta, na které můžeme objevit spousty poznatků o nás samých, ale pořád se vyvíjíme a tak je důležité nechtít najít ten konec, ale naopak prozkoumávat začátky) tak jsem toho zažila strašně moc.

Viděla jsem a dozvěděla se spousty věcí, trávila čas s kamarády a formovala sama sebe.

V roce 2021 se opět projevila moje ppp. Už v roce 2019, kdy to začalo, to nebylo dobré, karanténou se to naštěstí nějak zklidnilo ale bohužel. V tuhle chvíli prožívám jedno z nejtěžších období mého života. 

But we can get trough this!

Dneska vám chci ukázat jednu fotku z každého měsíce, ať už k tomu budu mít pozitivní, nebo negativní vzpomínku. 

Tak pojďme na to!

Leden

Leden jsem začala snad jako každý aspoň jednou. Řekla jsem si this year is THE year. Nechtěla jsem zhubnout, nechtěla jsem být taková a maková, chtěla jsem být zdravá, šťastná a vděčná. Chodila jsem hodně na procházky, meditovala a byla sama sebou. Snažila jsem se hledat přístup k jídlu který by mi seděl a jedla spoustu salátů, protože to je moje oblíbené jídlo.

Únor

Přepadl mě covid. Ať se to zdá jakkoliv špatné (a že to teda bylo sakra nepříjemný a táhlo se to semnou skoro celý měsíc) tak jsem díky tomu trochu zpomalila. Strávila spoustu času s mamkou a uvědomila si, jak šetrné je naše zdraví a jak je důležité o něj pečovat.

Březen

Můj nejlepší yoga gang (jste úžasný, chybíte mi moc) mi připravil tajnou narozeninovou oslavu. Myslela jsem, že se rozbrečím štěstím! Všechno bylo růžový, načančaný a mohla jsem strávit narozeniny s mími oblíbenými lidmi<3

Bohužel, ale aby to nebylo všechno sluníčko, to, co začal covid (nutnost přidat na jídle, protože mi bral spousty síly) jsem si dala do hlavy jako že je špatné a začala si vyčítat snad každé jídlo.

Duben

Meditace, jóga, extrémní cvičení, minimum jídla a kalorií. Diety, jezení tak tří jídel a první známky přejídání. Asi tak nějak bych popsala svůj duben. Začal jsem příšerně over-exercisovat a nestravovala se ani z poloviny tak jak bych měla. A měla jsem obrovskej hlad. Pak přišli takové první "záchvaty," jednoduše jsem se snažila vyplnit ten obrovský deficit, moje tělo chtělo jen jídlo jídlo jídlo a kdo si to zažil, asi ví jak těžké to pro psychiku může být.

Květen

Vrátila jsem se zpátky do Prahy. A dojížděla jsem. Byla jsem zoufalá, celý den nic nejedla, doma se přejedla a všechno dělala proti běžnému fungování. Brečela jsem, měla šílený úzkosti a prostě nemohla. A ne, květen pro mě opravdu nebyl dobrý měsíc. 

Snad jedinou opravdu pozitivní vzpomínkou je, že mamka měla nároky a já jí upekla fakt skvělý dort!

Červen

Dělali jsme ve škole závěrečné práce a ta moje se mi opravdu povedla. Měla jsem z toho neskutečnou radost a zároveň se strašně těšila na prázdniny. Dostala jsem první dávku vakcíny a snažila se tak nějak hodit do pořádku, což se mi sice moc nepovedlo, ale aspoň se blížily ty prázdniny.

Červenec

Prázdniny jsem začala s mamkou v Mariánkách a potom jsem je strávila hlavně s kamarády. Každý týden jsem někde byla, taky jsem dělala praktikantku na jógovém táboře a užívala si tepla. 

Hodně často mě přepadaly výčitky z jídla, ale díky neustálému dění jsem je nějak potlačovala.

Srpen

 Srpen se nesl v podobném duchu jako červenec, jen s tím rozdílem, že jsem byla ještě v Chorvatsku. To bylo sice fajn, ale můj pohled ne mé tělo se strašně zhoršil a já opět začala extrémně moc řešit, to jak vypadám. Propadala jsem čím dál častěji úzkostným stavům a připravovala se na návrat do Prahy.

Září

Změnila jsem inter a září začalo poměrně slibně. Byla jsem na novém tetování, chodila jsem do školy, bavilo mě to, měla jsem brigádu a neustále se vídala s kamarády. Bylo to moc fajn, ale ve chvílích kdy jsem byla sama jsem měla neustále úzkosti. Začalo se mi dost stávat že jsem (opět) nemohla vstát z postele, nedokázala jsem se soustředit a začala si odpírat jídlo.

Říjen

Ty pocity už byly k nevydržení, moje ppp se rapidně zhoršovala (zatím hlavně mentálně) a já už nevěděla co dál se sebou. Ve škole jsem spala, na intru jsem brečela, byla mi zima, měla jsem hlad a byla jsem nepříjemná. Doma jsem jen ležela a nic nedělala. Ztratila jsem chuť k čemukoliv. V říjnu jsem poprosila mamku, aby mě opět vzala k nějaké psycholožce. Ta mě okamžitě poslala k terapeutce specializované na poruchy příjmu potravy k psychiatričce. A tak začal běh na dlouhou trať.

Listopad

V listopadu se to zhoršilo. O dost. Zhubla jsem, ale začala jsem chodit na terapie. Pomalu jsem přestávala chodit do školy, měla jsem nedostatek energie a nezvládala jsem běžný život. 

Na druhou stranu jsem začala chodit na taneční se svým nejlepším kamarádem, což mi ale brzy bylo zatrhnuto, kvůli dalšímu výdeji energie.

Prosinec

Ten skončil před pár dny. Byl náročný. Psychicky, fyzicky. Moje psychika pokulhávala už dlouho, ale čím víc upadáte do stavů poruchu příjmu potravy, se kterým se já trápím už 3 roky, tím víc se vaše psychika zhoršuje. A já už nějak nemůžu. Vánoce jsou o to náročnější, co si budem, svátky jídla a i přesto že Vánoce miluju, jsem si je vlastně ani moc neužila. I když byly ale fajn.

Musím vypíchnout opět můj yogagang, se kterým jsme měli další sleepover, vánoční! Bylo to úžasný, koukaly jsme na stardance, daly si dárečky a užívaly si každé chvíle>3 Zbožnuju vás!

A abych nezapomněla, taky jste se na mém instagramu (@modeive.j) mohli zapojit do vánoční challenge!

A to byl můj rok 2021. Momentálně se nacházím v dost složitém psychickém rozpoložení a to je možná důvod, proč to všechno zní tak negativně, ale opravdu to (kromě mého psychického stavu a ppp) nebyl špatný rok.

Musím hlavně poděkovat svému okolí, za to že tu pro mě jsou neustále a za to jací jsou. Člověk si to ani kolikrát neuvědomuje. 

Jste báječní!

Ať rok 2022 předčí naše očekávání a ať naše očekávání nejsou nereálná. Buďme vděční za to co se nám v životě děje, jak to dobré, tak to špatné, protože všechno se děje z nějakého důvodu a všechno je to nějaká další zkouška.

Dívejme se více kolem sebe a věřme, že všechno co chceme dokážeme.

S láskou, Johanna