veganství které ublížilo

 Ahoj všichni!

Po dlouhé době další blog post. Nějak jsem na to neměla náladu a když jsem něco rozepsala tak jsem to hned smazala. 

Každopádně dneska jsem se po dlouhé době zase odhodlala. 

Než začnu tak chci říct, pokud se už taky nějakou dobu odhodláváte někde postnout to, co si třeba píšete, DO IT  RIGHT NOW, nic tím neztratíte a musíte přeci vyjít ze své komfortní zóny!!!

(jo, tohle je možná myšleno na jednu specifickou osobu co tohle dost pravděpodobně čte, takže dělej a nevymlouvej se haha)

Dneska jsem se rozhodla krátce shrnout svou cestu za veganství a vegetariánstvím, nakopl mě k tomu včerejší příspěvek, co jsem dávala na instagram - byl to veganský recept (odkaz tady).

A vlastně to proč mě to napadlo je, že mi došlo že se možná budete možná ptát, jestli jsem vegetariánka, veganka či cokoliv jiného. Takže na to vám dneska odpovím. 

Jdeme na to!

Prvně bych začla svým příběhem. 

U mě v rodině se odjakživa jedlo maso. 

Táta sice míval bezmasé pátky, ale jinak je to norma.

Poprvé, co jsem s něčím takovým přišla, bylo v roce 2018 na podzim. Se svou kamarádkou jsme si daly výzvu, že budeme jeden měsíc veganky. Navrhla jsem to samozřejmě já a stejně tak jsem to já jako první porušila, protože jsem pravděpodobně z nedostatku vitamínů měla oslabenou tmu čtu a chytla jsem angínu. 

A to u nás v rodině prostě neexistovala, abych byla nemocná a snažila se stravovat vegansky. 

Takže jsem měsíc nevydržela. 

(Kamarádka to vydržela, pak se chvíli vrátila k normální stravě a po pár měsících se stala vegetariánkou. 

Moje cesta trvala o něco déle, přesněji asi rok a půl.

Na konci března 2020, pár týdnů po vypuknutí pandemie jsem se snažila najít rovnováhu v jídle, bojovala jsem sama se sebou a zároveň začala objevovat nové informace o jídle a surovinách které do sebe dáváme. Snažila jsem poslouchat své tělo a vnitřně jsem prostě cítila že omezit maso je cesta kterou se chci a určitým způsobem potřebuji vydat.

A tak jsem to udělala. ’Datum’ mám stanovené jako 24.3., ale nebudu vám lhát, kdy jsem měla předtím naposledy maso nevím.

No a od té doby jsem vegetariánka. 

Respektive, já nevím jestli se můžu takhle škatulkovat, jestli mám všechny předpoklady pro to, patřit do téhle komunity, každopádně maso nejím a ani to měnit neplánuju. 

Přijde mi že jsem ulevila svému tělu, pročistila ho a cítím se mnohem líp.

Časté otázky 

Nechybí mi maso? 

Ne. 

Nejedla jsem ho ve velkém množství ani předtím, není to nic co by mi nějak extra chutnalo a neměla jsem požitek ze stravování se masem.

Porušila jsi to někdy?

Jo.

Poprvé někdy v dubnu 2020, když jsme na nějaké rodinné oslavě grilovali krevety, které babička nachytala v Norsku. Krevety bylo jedno z mála mas které jsem měla ráda, neměla jsem z toho špatný pocit, protože v té době jsem opravdu byla v určité rovnováze se svým tělem a jednoduše jsem věděla že mi to neublíží a nemusím mít pocit viny, protože jsem nešla proti sobě, ale naopak jsem to dělala pro sebe. 

Po druhé v červnu 2020 když jsme byli v nějaké restauraci a já si dala zeleninový karbanátek či co a bylo v tom maso. Zjistila jsem to a nedojedla to. Nic víc se nestalo. 

No a do třetice všeho dobrého, to bylo na začátku prázdnin tenhle rok - 2021 - byly jsme s mamkou v hotelu a při bufetové večeři jsem si vzala nějakou roztomile vypadající kouli, u které byl nápis, že je to sýr.

Sýr to nebyl, bylo to něco šunkového a bylo to opravdu hnusný, takže jsem to vyplivla. 

A to je všechno. Nepotrestala jsem se za to, prostě jsem to přijala, hlavně když to byl většinou omyl.

Co na to rodina?

No, tak všichni z toho byli nešťastní, nevěřili že mi to vydrží a mysleli si že to dělám pro nějaký trend. To se mýlili ale došlo jim to až po nějakém čase. 

Dlouho mi to vyčítali, dlouho se snažili mi maso nutit, dělali že na to zapomínají ale nakonec to nějak přijali a i babičky už se mi teď snaží dělat jídla bez masa!

A jsem za to moc vděčná. 

Zpátky k příběhu. 

Takže, v průběhu roku 2020 jsem měla spousty ups and downs co se jídla týče a pokračovalo to i v novém roce. V dubnu 2021 jsem se opět začala hledat a nějak jsem cítila potřebu se více spjat s přírodou. 

A zároveň jsem se snažila hubnout. 

To pro mě znamenalo posunout se o level dál, chtěla jsem být vegankou. 

A tady nastal ten problém. 

Skočila jsem do toho strašně rychle, bez rozmyslu. 

Mléko a jogurty jsem nahradila rostlinnými, stejně jako spoustu dalších věcí, co se nahradit dá, ale udělala jsem právě tuhle chybu. 

Začla jsem živočišné produkty nahrazovat, místo toho abych hledala novou cestu, cestu plnou opravdových potravin jsem se dostala na ’vegan junk food.’ Ta změna byla to jak lusknutím prstu, prostě to jak jsem do toho skočila nemohlo fungovat. 

Za prvé, ve chvíli kdy ty věci chcete nahradit tak to bude hrozně drahé, protože zprocesovaná veganská strava prostě je dražší a za druhé brzo narazíte. 

Já nedokázala svou stravu vyvážit natolik, abych měla všechny potřebné živiny. Jedla jsem strašně moc zpracovaného jídla, jediné na co jsem koukala byla nálepka ’vegan,’ která ale o ničem nesvědčí.

Oreo je taky vegasnké. 

Ovoce a zeleninu jsem do svého jídelníčku stále zařazovala minimálně a jedla jsem třeba bezvaječné těstoviny s kečupem. 

A podobný srandy. 

Takže výživa nulová, pak už jsem to nezvládala a prostě jsem snědla cokoliv i neveganského. A tím se přejedla. A to byl neustálý koloběh.

Veganské proteinové tyčinky, arašídová másla, hummus a spoustu dalších nezdravých veganských věcí.

Tím začla moje kapitola přejídání se, o tom třeba někdy příště, každopádně jak se to srovnalo?

Naštěstí mi to po nějaké době došlo, že tohle moje ‘veganství‘ jen ničí všechno co jsem vybudovala. 

Nebyla jsem na to připravená a když jsem to zjistila, přestala jsem s tím. Začla jsem znovu hledat rovnováhu, možná jsem ji v létě trochu našla ale ne na dlouho. 

Poruchy příjmu potravy jsou běh na dlouho trať a je důležité začít to řešit dřív než bude pozdě. 

Pokud si nejste jisti jestli jste ’sick enough to recover,’ což je běžná myšlenka, napište mi, ráda si s vámi o tom promluvím. 

V tuhle chvíli se sice stravuji převážně rostlinně, mléko, vajíčka, med, sýry ani nic takového samotné nejím a zelenina je v mém jídelníčku číslo 1, přesto bych se vegankou nenazvala. 

Protože pokud moje tělo bude někdy chtít máslový croissant, dostane ho, až na to bude připravené, jelikož já už se nechci dál omezovat labelama. 

Doufám že vám nevadí že tohle je trošku delší post, kdybyste měli nějaké otázky, ptejte se!

Mám vás ráda, mějte se krásně

xxx