MOTIVATION LOSS

 Ztráta motivace.

Po mě poslední dobou obrovské téma, řekla bych že nevím proč, ale odpověď zřejmě bude kvůli současné situaci.

Je vážně zvláštní, že tohle píšu já: totiž, já jsem vždycky byla ten člověk který měl všechno naplánované, na všem hledal jen samá pozitiva a dokázal se radovat i z naprostých malicherností.

Sice tomu tak je pořád, ale pravdou je, že moje motivace jednoduše umírá. 

Snažím se vše dělat jako předtím, jako například minulé jaro, ale cítím na sobě pocit 'opotřebování,' už nemám takovou vidinu, spoustu věcí se mi nechce, odkládám to a jednoduše nemám jakýsi záchytný bod, za kterým by mě to táhlo. 

Sama cítím že nežiji a jen přežívám. 

Každý den si odžiji ale v mysli jsem už v tom dalším a dalším a dalším a dalším. 

Myslím na moment, kdy se svalím do postele a budu spát, na nic se nesoustředit a nemyslet. 

A co si budeme nalhávat, to není zrovna dobrý přístup k životu. 

Nic mě nebaví, nic mě nenaplňuje a to mě rozesmutňuje. 

Jaký to začarovaný kruh.

Myslím že s těmito myšlenkami či pocity se možná momentálně potýká víc z nás, já udělala první krok - dokopala jsem se vůbec k tomu tohle napsat, protože i blog instagram a youtube jsem v poslední době dost zanedbávala. 

Jednoduše proto že jsem 'nemohla.' To je lež, já jen neměla vidinu ani motivaci. Neměla jsem žádné nápady a ani se nesnažila na nějaké přijít. Jednoduše jsem všechno nechala být. 

Dneska tu ještě nebudu dávat tipy, na to jak se těchto pocitů zbavit a jak znovunalézt motivaci, protože za prvé - já sama si tím stále tak nějak procházím a za druhé - i přesto že nějaké tipy mám, nechám to na samostatný post. 

Místo toho vám řeknu ještě pár příkladů, jak zjistit že ste ztratili motivaci, nebo že už prostě nevíte, jak se k něčemu dokopat, protože si dokážu představit kolik lidí by to nazvalo leností či prokrastinací, ale pocity, které já, možná i vy, teď zažívám, rozhodně neznamenají ani jedno z těchto slov.

Únava 

Ale spíše ta psychická než fyzická.

Pocit že vstanete a nevíte. Jste nejistí sami sebou, chcete něco udělat, ale jste roztěkaní, naplánujete si něco, ale zapomenete to.

To všechno by se tím dalo myslet.

Myslím, že každý z nás si někdy takovouhle únavu zažil.

Že jste mimo myšlenkově ale že se zároveň necítíte v pořádku ani fyzicky.

A nebojte, to je naprosto normální, já sama to poslední týden taky zažívám. Ke všemu co dělám se musím několikrát přemlouvat, nejsem myšlenkami v současnosti a často jen sedím nebo ležím a přemýšlím.

Nucení se, do všeho 

Jsou věci, které děláme naprosto automaticky nebo dokonce pro zábavu, ale ve chvíli kdy vás začnou ‚štvát,‘ nebo vás přestávají bavit, je velká pravděpodobnost že něco není v pořádku. Dá se k tomu počítat například i čištění zubů.

Věci, které běžně děláte automaticky ale začnou vás ničit.

Overthinking 

Tohle je pro nás asi momentálně norma, ale nebudu vám lhát, overthinkování není zrovna dobrý přístup.

Zkuste se teď jen tak zvednout a začít dělat něco co už dlouho odkládáte…

Přemýšlet nad věcmi je sice v pořádku, ale rozmýšlet každou věc třikrát už je opravdu hraniční.

Nudění se 

Ale ne jakože nemáte co dělat, ale že spíš toho máte tak moc že vás to až užírá a vy to stejně nejdete udělat, protože na to nemáte energii a jednoduše to nejde.

Našli jste se v něčem?

A jak jste na tom, v momentální situaci, vy? 

Já bych tohle nepřála zažít nikomu, bohužel si myslím že v současnosti se s tím potýká mnoho lidí, proto bych někdy v budoucnu (třeba příští týden?) chtěla pár postů a možná i youtube videí věnovat právě této tématice. Problematice. 

Stay safe & take care

xxxJ