WHERE AM I

Když jsem si přečetla téma dnešního postu, tak jsem si přesně vybavila, jak je každý člověk jiný. Pokud sami tuhle challenge děláte, tak jste si pod tímhle tématem pravděpodobně něco představili, stejně tak jako já. Ale vsadila bych cokoliv na to, že to, co jste si představili, se liší od toho co jsem si představila já. 

A čím to je?

Každý člověk vnímá věci jinak. Každý člověk vnímá  věci tak, jak to nejvíc a nejlépe cítí, jak ho ovlivňují a taky možná díky okolí a událostem které ho ovlivňují.

Describe where you are now

Tak zní dnešní větička. Mnoho z vás si možná představí prostor nebo místo ve kterém se právě nachází. Nebo pokud jste někdo na dovolené (dost pochybuju že jste přesně dneska, 4.11. 2020, někde na dovolené, ale chápeme se) tak budete chtít asi popsat kde jste, co tam děláte, jak to tam vypadá a jak se to liší od vašeho běžného života. 

Já jsem doma. Protože je lockdown. Nebo něco na smysl lockdownu. Ale o tom mluvit nechci. 

V jaké fázi svého života se právě teď nacházím. To je otázka která mi bleskla hlavou, když jsem si přečetla dnešní větu.

Budu se to snažit říct co nejkratšeji to půjde, protože já sama mám radši kratší posty.

Jak jsem již zmínila, je lockdown. Všude okolo mě je covid. Možná by jste si řekli, že je to pro všechny stresové období, ale popravdě? 

Nepřijdu si o moc víc ve stresu než bývám normálně.

Ano, normálně se třeba stresuju jinýma věcma, ale ty mi díky (kvůli) covidu odpadají. Víte, můžete být ve stresu jakkoliv moc chcete, ale nic s tím neuděláte. Je to pandemie, je to celosvětové a jednoduše to jeden člověk nezmění, ať chce nebo ne. 

Samozřejmě ale dělejte všechno jako kdyby jste to změnit mohli. To je totiž nejlepší stanovisko, které můžeme zaujmout.

Ale myslím že nemá cenu se kvůli tomu nějak extra stresovat. Tahle situace je pro mne stresující asi jen z důvodu že vůbec nevím co přijde. Kdy půjdu do školy? Kdy se vrátím do Prahy? Kde budu nakupovat dárky? Co když někdo v mém okolí onemocní? A spousta dalších x věcí které nevím. Takže můj stres pramení čistě z nevědomosti.

Nacházím se ale v bodu, kdy se řídím intuicí. Snažím se žít tak jak mi to přijde nejlepší. Snažím se nevybočovat z rituálů, protože to že je škola z domova přeci neznamená že se nebudu učit. 

To je hodně důležité, musíte si uvědomit že i přesto že tu covid je, tak už nikdy nebude život ovlivňovat tak moc jako v posledním roce. Kolem června se to ustálí a bude to nemoc jako každá jiná, musíte si uvědomit že vás maturita ani přijímací zkoušky na vejšku neminou. Že až budete dospělí budete žít život jako každý jiný a že na něj musíte být připravení. 

To že je karanténa neznamená, že opustíte od svého běžného života, protože se do něj budete muset vrátit ať se vám chce nebo ne a bude pro vás šok, pokud se teď nebudete chovat přiměřeně.

Jsem šťastná? Já ani nevím. Rozhodně nejsem nešťastná ale většinou mám neutrální chvilky, kdy žiju, usmívám se a jsem spokojená a vděčná. Ale pocity štěstí tu jsou samozřejmě taky. Nutno ale podotknout, že jsem celkem optimista, takže já jsem pozitivní ale neříkám tomu štěstí.

Vážím si mnohem víc věcí které mám a třeba jsem je dříve neviděla. A to je snad to nejdůležitější. 

Takže v těhletěch pocitech se právě teď nacházím.

To je asi tak nějak všechno, o čem jsem dneska chtěla mluvit. Tohle mi ta věta asociovala. 

Jak se máte vy?

Doufám že vím tohle třeba pomohlo, k nějakému uvědomění. 

Budu moc ráda, když mi cokoliv napíšete, ať už do komentářů nebo na instagram. Doufám že se vám dnešek líbil, líbí a vydaří. 

Mějte se krásně, mám vás ráda.

xxx

Johanna