IS IT WORT IT?


Tenhle článek bych asi nikdy v životě nenapsala, kdybych si nevyzkoušela nejhorší brigádu ever.
Jakože fakt.

Ve středu (dneska je prosímpěkně neděle) jsem šla poprvé v životě na chmel. Jakože fakt. Do práce. No a můžu vám říct, že až teď jsem doopravdy okusila, co to práce znamená.

Jelikož karanténa ještě nějakou dobu potrvá a já si fakt zamilovala natáčení, rozhodla jsem se, že budu trochu víc aktivní.

Doteď jsem všechny videa stříhala na mobilu, dalo mi to zabrat ale nějak jsem to zvládala. Ale potom, když vidíte ty statistiky jako "7 hodin denně na telefonu", chce se vám plakat.
Minimálně mně se teda plakat chce. 

No a tak jsem si řekla A DOST. 

Stáhla jsem si program na stříhání videí a začla tahat vide z mobilu do počítače. To není zrovna úplně jednoduchý, protože iphony se nechtěj tak snadno spárovat s windowsem.
Další moje cesta byl google disk. Když se mi tam po příííííšerně dlouhý době nahrála všechna videa, která jsem natočila, a už už jsem je chtěla vložit do programu, zjistila jsem, že google naprosto ničí veškerou kvalitu videí. Takže to bylo rozpixelovaný af.
No a to už jsem prostě nevěděla jak dál.

Jestli mě alespoň chvíli sledujete, tak víte, že já jsem dokonalá ukázka městský holky.
Dokážu všechno ale prostě venku, na zahradě, se umím leda tak opalovat. 

No, co si budem ještě než začala karanténa tak jsem měla dohodnutou brigádu ve fruitisimu, ale jelikož je karanténa a všechno je zavřený tak to padlo. 

To znamená že jsem neměla žádný příjem peněz a na účtě minimum (jakože fakt haha, kdyby jste to viděli tak tomu nebudete věřit :DD) 

A jelikož jsem se rozhodla že chci foťák, tak jsem musela začít něco dělat.

Takže jsem si já, městská barbína řekla, že zkusim ty chmele. Zavádění.

Jako takhle nesnáším být sprostá, tak si to do vulgární řeči převeďte sami, ale je to strašný strašný STRAŠNÝ!!!!!!!!

Ta práce se jmenuje zavádění. Pokud tu mám někoho podobného jako jsem já, tak vám vysvětlím o co se jedná. 

Když jste na chmelnici, tak jsou ze shora přidělané drátky do země, k rostlince (většinou). No a vaše práce je, nejdelší rostlinky namotat na ten drátek a zbytek vytrhat. Pokud drátky nedosáhnou, musíte je překopat, což je taky dřina. A pokud se vám to pořád zdá jako naprostá pohoda, tak vám povim, že dělat nejméně 300 rostlinek denně je fakt vopruz.

Jakože bolej vás záda, ruce, nohy, no prostě úplně všechno.

Vstávam ve čtvrt na šest, i když to mam v podstatě za barákem, ale snažím se si dát každé ráno alespoň deset minut jógy. Připravím se  vyražím na pole. 

Když se domu vrátím ve čtyři tak jsem fakt ráda.

Ta práce je sakra náročná a vůbec se to nezdá.

Na druhou stranu ze sebe mám skvělý pocit.

Řekla jsem si že si na ten foťák fakt vydělám, protože je to něco co mě baví a protože vím, že mě to posune zase o trochu dál.

Ale toho utrpení co musím zažívat.

Možná se vám bude tenhle post zdát tak trochu o ničem.

A on možná tak trochu je.

Já vás chtěla každopádně jen trochu namotivovat, že naprosto chápu jaký to je se strašně dřít. 

Věřte mi, že když od rána do večera makam a pořád nejsem u konce tak se mi chce strašně brečet, dokonce jsem se na tom poli jednou rozbrečela.

Ale pak si vždycky vzpomenu proč to dělam, že to dělam pro sebe a že vím že to zvládnu. A já to zvládnu!

Pak, až ten foťák budu držet v ruce, tak si ho budu vážit o tolik víc, protože si vzpomenu na tu tvrdou práci, kterou jsem kvůli foťáku dělala. 

Takže pokud se teď cítíte jako já, pokud jsme na stejné lodi, nevzdávejte to. NEVZDÁVEJME TO.

Pojďme si za tím cílem, i když je to náročné, život není jednoduchý ale ten cíl nás bude těšit o to víc.

A pokud už fakt nevíte jak dál, dejte si pauzu, připomeňte si, proč to děláte a budete mít úplně jinou chuť.

Já tenhle článek musela tak trochu napsat i pro sebe. Protože když už je to fakt hrozný, tak si potřebuju připomenout že to bude zase dobrý. 

A tak jestli jste tenhle článek dočetli, tak děkuju. Pravděpodobně víte jak se cítím protože možná něco podobného právě zažíváte.

Ale nebojte, skončí to a my na to budem vzpomínat.

Děkuju jestli jste to dočetli, budu na vás všechny myslet a určitě mi napište jestli zažíváte něco podobného.

Mám vás ráda.

S láskou, 

Johanna.

PS: Džíny - bershka, boty - converse

Komentáře

Oblíbené příspěvky