WHAT TOMORROW WILL BRING
Jsem ten tip člověka, co se hodně zajímá o světové dění.
Nezajímá mě fyzika, matematika ani chemie, ale když i někdo řekne statistiku jako vysoká bude hospodářská krize, či kolik procent občanů se nakazí danou nemocí, jsem ve svém živlu.
Tenhle blog post ale nebude o covidu. Ikdyž vlastně jo. Ale z jiného úhlu než to píší všichni.
Já tím nechci deprimovat lidi nebo tak ale mam určitý nutkání se k situaci vyjádřit, abych mohla s klidným srdíčkem psát další věcičky. Myslím totiž, že by bylo zkrátka nefér, kdybych dělala jako že se nic neděje. A zároveň mi nepřijde chytré soudit lidi, a zakazovat jim projevovat vlastní názory podle věku. Takže i přes to, že pro někoho nejsem dostatečně stará na to abych se mohla zaobírat tímto tématem, bych vám ho ráda zdělila. Tak jdem na to.
Pokud mě sledujete na instagramu, tak to už asi víte, psala jsem to pod jedním postem, každopádně já jsem v tomhle tématu out of my mind. Ze začátku jsem hrozně sledovala statistiky a bylo mi z toho hrozně na nic, dokonce jsem měla na tohle téma i noční můru, takže prostě všechno špatně.
Nemám ráda vyhrocené situace, nemám ráda nemoci, nemám ráda strach z nemoci která zabíjí a nemám ráda když o dané situaci rozhodují lidé, kteří se chovají jak puberťáci (no offense).
Víte, když se něčeho bojíte, potřebujete kolem sebe určitou jistotu.
Jasně, nikdo neví co se děje nebo bude dít, ale je důležité zachovat chladnou hlavu, v případě že jsi na nějakém opravdu vysokém postu. Je to stejné jako kdybyste měli firmu, musíte sebrat všechno co máte a udělat nějaký výsledek, za kterým si v dané chvíli stojíte, a to já, bohužel, nevidím, u lidí u kterých mi to přijde nejdůležitější. A když už to ne, měli by alespoň tito lidé vystupovat jednotně a neměnit své názory každou hodinu. Já už se ani vlastně neorientuju v tom, co můžu a co ne.
Myslím, že většina z vás ví o kom mluvím, a vy co ne, nezoufejte. Není to nijak důležité.
Chybí mi v tomhle světe jistota.
Bojím se o své blízké.
A chci aby to bylo všechno zanáma.
To jsou moje myšlenky, ale zároveň vím, že ono to tak snadno nejde.
Česká republika má jako většina dalších zemí zavřené hranice.
Teď jen taková zajímavost, do většiny zemí se nesmělo cestovat. Ale z České republiky se nesmělo do včerejška ani vycestovat.. Ano, toto opatření bylo poněkud zvláštní..
A můj názor na cestování?
Pandemie je epidemie obrovského rozsahu.
Na zemi je 206 států, z toho se v 188 již projevil alespoň jeden případ koronaviru. Z toho vyplývá, že je to v podstatě všude.
A je to hrozný.
Ale i přesto mě napadá jediná otázka, proč je zakázáno cestovat do zahraničí bereme-li v potaz že člověk který chce někam odcestovat je 100% zdravý, má potvrzení, dodržuje všechna nařízení a k člověku nejde blíže než na dva metry?
Opět dodávám, tu situaci vidím pouze svýma očima a možná moc zkresleně, každopádně o tom uvažuji takhle.
Jelikož si myslím že negativity už bylo moc, tak bych ráda řekla že děkuji vládě jak se k tom vlastně postavila, protože i přes to že určité lidi moc nemusím, tak myslím že se k tomu postavili výborně a za to jim patří velký dík.
Stejně tak bychom měli poděkovat lékařům, kteří pracují ve dne v noci a udržují republiku ve stavu v jakém je. DĚKUJEME.
Zároveň bych asi ještě dodala, proč jsem nepoužila slovní spojení "lékaři v první linii".
Když se budete učit o válkách, uvidíte že vojáci jsou opravdu rozdělení do určitých linií, ale já tohle slovní spojení opravdu nerada používám ve spojení s lékaři. Vlastně asi ani nevím proč, ale je to tak. Nemoci přichází, odchází a stále tu jsou. Nemoce nikdo neovlivňuje, přenášejí se jak chtějí a dělají úplně všechno co se jim jen zachce.
Zatímco vojáci zabíjí úmyslně, a proto zřejmě oslovení "v první linii" nemám ráda. I přesto, že se svádí boj proti nemoci.
Musím říct že k tomuto tématu je hodně co říct a já jsem vyčerpala tak pětinu a ano to ne. Každopádně tohle je můj pohled.
Jsem ráda že jsme v karanténě, ale myslím že by se k tomu každý člověk měl postavit tak jak uzná za vhodné, když zná všechny následky.
Upřímně, je pro mě velice složité psát o tomhle tématu, protože o tom musím hodně přemýšlet a na tom není nic moc příjemného, zvláště když je to tak vážné téma, ale i přesto bych ráda řekla ještě jednu věc.
ROUŠKY
Nevím jestli to každý ví, mně to přijde jako naprosto přirozená věc co by každý vědět měl, každopádně to ale radši zmíním.
JEŽÍŠEK NEEXISTJJE
ROUŠKY VÁS NEUCHRÁNÍ PŘED KORONAVIREM
Rouškou chráníte okolí, když by jste si například odkašlali a měli jste rýmu, tak abyste ty bakterie nepřenesli na někoho jiného a například tou rýmou mu nezkazili imunitu.
Rouškou chráníte sebe, od bakterií, které se přenáší například rýmou, aby jste se jich nenadýchali a nezničili si imunitu.
ALE rouška, ten kus látky, vás opravdu neuchrání před tak infekčním nakažením jako je právě covid.
A já už pro dnešek končím. Jdu si pustit seriál na odreagování protože tohle mě jednoduše ničí.
Doufám že jste si užili první, poslední a jediný článek daný pouze na toto téma.
Já prostě nebudu ten člověk, kdo do nás bude vkládat stres a smutek.
Mějte se krásně, a napište mi, jak to na vás všechno působí. Budu moc ráda když se něco nového dozvím.
S láskou,
Johanna
PS: Něco pozitivního nakonec, rozhodla jsem se vydávat články každý den, který bude mít liché číslo, tak snad to nějak půjde<3
Tenhle blog post ale nebude o covidu. Ikdyž vlastně jo. Ale z jiného úhlu než to píší všichni.
Já tím nechci deprimovat lidi nebo tak ale mam určitý nutkání se k situaci vyjádřit, abych mohla s klidným srdíčkem psát další věcičky. Myslím totiž, že by bylo zkrátka nefér, kdybych dělala jako že se nic neděje. A zároveň mi nepřijde chytré soudit lidi, a zakazovat jim projevovat vlastní názory podle věku. Takže i přes to, že pro někoho nejsem dostatečně stará na to abych se mohla zaobírat tímto tématem, bych vám ho ráda zdělila. Tak jdem na to.
Pokud mě sledujete na instagramu, tak to už asi víte, psala jsem to pod jedním postem, každopádně já jsem v tomhle tématu out of my mind. Ze začátku jsem hrozně sledovala statistiky a bylo mi z toho hrozně na nic, dokonce jsem měla na tohle téma i noční můru, takže prostě všechno špatně.
Nemám ráda vyhrocené situace, nemám ráda nemoci, nemám ráda strach z nemoci která zabíjí a nemám ráda když o dané situaci rozhodují lidé, kteří se chovají jak puberťáci (no offense).
Víte, když se něčeho bojíte, potřebujete kolem sebe určitou jistotu.
Jasně, nikdo neví co se děje nebo bude dít, ale je důležité zachovat chladnou hlavu, v případě že jsi na nějakém opravdu vysokém postu. Je to stejné jako kdybyste měli firmu, musíte sebrat všechno co máte a udělat nějaký výsledek, za kterým si v dané chvíli stojíte, a to já, bohužel, nevidím, u lidí u kterých mi to přijde nejdůležitější. A když už to ne, měli by alespoň tito lidé vystupovat jednotně a neměnit své názory každou hodinu. Já už se ani vlastně neorientuju v tom, co můžu a co ne.
Myslím, že většina z vás ví o kom mluvím, a vy co ne, nezoufejte. Není to nijak důležité.
Chybí mi v tomhle světe jistota.
Bojím se o své blízké.
A chci aby to bylo všechno zanáma.
To jsou moje myšlenky, ale zároveň vím, že ono to tak snadno nejde.
Česká republika má jako většina dalších zemí zavřené hranice.
Teď jen taková zajímavost, do většiny zemí se nesmělo cestovat. Ale z České republiky se nesmělo do včerejška ani vycestovat.. Ano, toto opatření bylo poněkud zvláštní..
A můj názor na cestování?
Pandemie je epidemie obrovského rozsahu.
Na zemi je 206 států, z toho se v 188 již projevil alespoň jeden případ koronaviru. Z toho vyplývá, že je to v podstatě všude.
A je to hrozný.
Ale i přesto mě napadá jediná otázka, proč je zakázáno cestovat do zahraničí bereme-li v potaz že člověk který chce někam odcestovat je 100% zdravý, má potvrzení, dodržuje všechna nařízení a k člověku nejde blíže než na dva metry?
Opět dodávám, tu situaci vidím pouze svýma očima a možná moc zkresleně, každopádně o tom uvažuji takhle.
Jelikož si myslím že negativity už bylo moc, tak bych ráda řekla že děkuji vládě jak se k tom vlastně postavila, protože i přes to že určité lidi moc nemusím, tak myslím že se k tomu postavili výborně a za to jim patří velký dík.
Stejně tak bychom měli poděkovat lékařům, kteří pracují ve dne v noci a udržují republiku ve stavu v jakém je. DĚKUJEME.
Zároveň bych asi ještě dodala, proč jsem nepoužila slovní spojení "lékaři v první linii".
Když se budete učit o válkách, uvidíte že vojáci jsou opravdu rozdělení do určitých linií, ale já tohle slovní spojení opravdu nerada používám ve spojení s lékaři. Vlastně asi ani nevím proč, ale je to tak. Nemoci přichází, odchází a stále tu jsou. Nemoce nikdo neovlivňuje, přenášejí se jak chtějí a dělají úplně všechno co se jim jen zachce.
Zatímco vojáci zabíjí úmyslně, a proto zřejmě oslovení "v první linii" nemám ráda. I přesto, že se svádí boj proti nemoci.
Musím říct že k tomuto tématu je hodně co říct a já jsem vyčerpala tak pětinu a ano to ne. Každopádně tohle je můj pohled.
Jsem ráda že jsme v karanténě, ale myslím že by se k tomu každý člověk měl postavit tak jak uzná za vhodné, když zná všechny následky.
Upřímně, je pro mě velice složité psát o tomhle tématu, protože o tom musím hodně přemýšlet a na tom není nic moc příjemného, zvláště když je to tak vážné téma, ale i přesto bych ráda řekla ještě jednu věc.
ROUŠKY
Nevím jestli to každý ví, mně to přijde jako naprosto přirozená věc co by každý vědět měl, každopádně to ale radši zmíním.
JEŽÍŠEK NEEXISTJJE
ROUŠKY VÁS NEUCHRÁNÍ PŘED KORONAVIREM
Rouškou chráníte okolí, když by jste si například odkašlali a měli jste rýmu, tak abyste ty bakterie nepřenesli na někoho jiného a například tou rýmou mu nezkazili imunitu.
Rouškou chráníte sebe, od bakterií, které se přenáší například rýmou, aby jste se jich nenadýchali a nezničili si imunitu.
ALE rouška, ten kus látky, vás opravdu neuchrání před tak infekčním nakažením jako je právě covid.
A já už pro dnešek končím. Jdu si pustit seriál na odreagování protože tohle mě jednoduše ničí.
Doufám že jste si užili první, poslední a jediný článek daný pouze na toto téma.
Já prostě nebudu ten člověk, kdo do nás bude vkládat stres a smutek.
Mějte se krásně, a napište mi, jak to na vás všechno působí. Budu moc ráda když se něco nového dozvím.
S láskou,
Johanna
PS: Něco pozitivního nakonec, rozhodla jsem se vydávat články každý den, který bude mít liché číslo, tak snad to nějak půjde<3
Komentáře
Okomentovat