WHAT IS GOING ON

Jsem na sebe naštvaná.

Už dlouho jsem nevydala ani jeden příspěvek, už dlouho jsem vás nepozdravila na instastories, už dlouho jsem nenatočila video, prostě nic.

Nic, nejen co se týče sociální bubliny, ale nic, ani v běžném životě.

Od chvíle, co jsem se rozhodla že z mé nynější školy odejdu a že zvládnu přijímačky, mi přijde, že nic nestíhám.

Asi bych to měla lépe vysvětlit.

Ještě před Vánocema, i vlastně po nich, když jsem nebyla pevně rozhodnutá (v hlavě byla, ale zatím jsem to neřekla nahlas) zda přijímačky opravdu zkusím, jsem měla na všechno dost času.
Každý den jsem cvičila, dost jsem četla, na mobilu trávila okolo tří hodin denně (což zní dost hrozně, ale co si budem, každý z nás dokáže mít i víc), prostě jsem všechno zvládala s přehledem. Udržovala jsem si tak nějak svůj životní styl, který mi hodně pomáhal ohledně psychického i fyzického zdraví.
Pak nastal nějaký přelom, nejsem si jistá co se stalo, nějak jsem se hádala s mamkou, ale nebylo to nějak drastické. No a pak se stalo to, že jsem mamce oznámila, že chci zkusit přijímačky na jinou školu. Zprvu se jí to moc nezdálo a nelíbilo, ale později, po pár konverzacích svolila a řekla že je to možná dobrý nápad. Od té doby, kdy jsem si ujasnila, že tohle je můj cíl se všechno tak nějak sesypalo.

Začala jsem být příšerně unavená, nic jsem nestíhala, nestíhala jsem šít, číst, učit se, prostě nic.

Možná to nebylo ani že bych nestíhala, já jsem to možná spíš nedokázala.

Byla jsem tak vyčerpaná že jediné co jsem mohla bylo spadnout do postele a usnout.

Ten pocit vyčerpání, když musíte něco dělat ale nemůžete je hrozný. Nepřála bych to nikomu zažít.
Začala jsem mít úzkosti ze školy, z té mé současné, nedokázala jsem tam chodit, ale na druhou stranu jsem musela, protože už tak jsem měla hodně zameškáno. Byl to kruh ze kterého se nedalo utéct. Každý den jsem vstala, šla do školy, pak jsem šla na jógu nebo cvičit, nebo na kreslení a tak. No a potom jsem dorazila domu umyla se lehla a spala. To byla náplň celých mích dlouhých dnů.

Cítila jsem se špatně.

Nepochopíte dokud nepoznáte. Potřebovala jsem něco dělat, ale nešlo to.
No a teď jsou jarní prázdniny. Za pár dní končí a já toho sice moc nestihla, ale myslím, že už se opět trochu dostávám do svého zenu.
To odloučení od školy mi trošku pomohlo, až do úterý jsem byla hrozně unavená, ale teď už se cítím líp. Postupně chci zlepšovat svojí denní rutiny, protože mám takový dojem, že to všechno souvisí se vším.

Ráno se mi špatně vstává, protože jsem unavená, nestíhám se kvůli tomu nalíčit a z toho jsem pak naštvaná, no a z toho jsem zas unavená hahah.

Víte, když máte nějaký problém musíte nejprve přemýšlet, z čeho asi pramení, i když musíte zacházet do detailů, nad kterými přemýšlet úplně nechcete. Mám to stejně, ale je to jediná možnost jak přijít na to, jak to zlepšit.

Budu moc ráda když mi do komentářů napíšete, jestli jste někdy měli a nebo pořád máte podobné stavy. A jestli jo, tak jak je řešíte.

Děkuju že jste to dočetli až jsem, moc si toho vážím.

Doufám, že se mi podaří objevit to kouzlo pomalého žití, a že až se mi to podaří tak že vám správně poradím.

S láskou Johanna

Dodatek: Dneska je 23.3. a tenhle článek byl napsán měsíc a něco zpátky. Nestihla jsem ho vydat, každopádně myslím, že si ho zasloužíte. Jinak už je mi lépe i když na přijímačky stále tak trochu kašlu(((:. Ale o tom zas jindy.